Naše strategie udržitelnosti

Radost je to, co přetrvává, a to dělá lépe než jakákoli měna. Centrální banky neustále vytvářejí nové peníze z ničeho. Související protislužba ale dosud nebyla provedena a spořitelé jsou poškozováni negativními reálnými úrokovými sazbami. Měna nemůže vydržet, pokud je rozpolcená mezi státními monopolními penězi a globálními měnovými trhy a její občané se diví, proč musí pro peníze pracovat, když to jde i pouhým stisknutím tlačítka. Takto vyvolaná inflace, odvozená od "inflare", znamenajícího nafouknutí, je iluze, tedy neudržitelná. Širokou pozornost získala až tehdy, když se dostala i k spotřebnímu zboží.

Švýcarsko je obklopeno zeměmi, které jsou součástí měnového experimentu, který je politicky motivován a ekonomicky odtržený od reality. Krátce po zavedení eura se zadlužená země stává světovým exportním šampionem, protože její měna je slabší než by měla být, a ostatní jižní země musí být "zachraňovány" masivními transferovými platbami, jelikož tato měna je silnější, než by přirozeně měla být. Je také příliš levná a láká tím k zadlužení. Evropská centrální banka hrozí dalšími "záchranářskými opatřeními za každou cenu". V současné době téměř všechny centrální banky pokrývají své pole působnosti určitou formou měnového socialismu. Tím se snižuje bariéra, která v případě pandemie zbavuje občany svobody obchodu a podnikání. Předluženost veřejné sféry se tak přenáší i do sféry soukromé. Bude záměna mezi penězi a kapitálem pokračovat tak dlouho, dokud nebude kapitál s plně otevřenými peněžními ventily zcela pohlcen společností pobírající důchody? V kontextu takto poškozených, příživnických a nepoučitelných společností musí růst touha po udržitelnosti. Nedostatečné strukturální zakotvení udržitelnosti vede nejprve k rozšíření jeho samotného pojmu.

Proto zpochybňuji důvěryhodnost států a institucí, které plýtvají penězi daňových poplatníků, používají nouzová opatření a represivní sílu a vnucují nám nařízení o udržitelnosti. Takže i snaha o vypracování zprávy o udržitelnosti má byrokratický nádech. Neměli bychom o udržitelnosti méně mluvit a více se jí věnovat? Pravda se nakonec přeci jen ukáže. To však předpokládá prvotní důvěru, která je dnes zaháněna zaséváním strachu ze všech stran. Každý, kdo propaguje mlčení, je již podezřelý. Diskrétnost byla kdysi ctností - kam se poděla? Naše podivná doba tak dokázala zvrátit rčení "mluviti stříbro, mlčeti zlato". Chtějí nás snad tlaky na zprávy všeho druhu přesvědčit, že stříbro má větší cenu než zlato?

Hluk řeči může být také poháněn trvalým rozhořčením úst nad jejich podřízeností oběma uším. Jak snadno podléhají svádějící rovnosti, což vede k tomu, že trpí obě strany. Ústa musí říkat víc, než k čemu jsou předurčena, takže z nich vycházejí zvuky prázdné, nereflektované, nesouhlasné, koktavé nebo lživé. A uši musí slyšet víc, než snesou, a začnou vypovídat. Proto chce tolik lidí vypnout!

Nicméně mohu to zkrátit: Naše neustálá přeměna starého, použitého a vyřazeného v něco nového, krásného a důležitého je ukázkou udržitelného vytváření hodnot par excellence. Pomáhá nám vnímat, jak si vážíme zákazníků, zaměstnanců, bližních, života, světa a stvoření obecně. Ekonomika a ekologie pro nás pocházejí ze stejné rodiny - už to slyšíte.

Ve Weinfeldenu v září 2023

Daniel Model