Naše strategie udržitelnosti

Tato země je obklopena zeměmi, které se účastní politicky motivovaného měnového experimentu, jenž je odtržen od reality. Stačí několik málo let a ze zadlužené země se může stát světový šampion v exportu, protože tato přijatá měna je v dané zemi slabší, než by jí příslušelo. Jisté jižní země naopak musí být „zachraňovány“ značnými finančními injekcemi, protože je zde tato měna silnější, než by měla být. Zároveň jsou peníze příliš levné, což vede k růstu zadluženosti. Evropská centrální banka vyhrožuje dalšími „záchrannými opatřeními za každou cenu“. Téměř všechny centrální banky dnes chrání své oblasti působnosti určitou verzí plánované ekonomiky, čímž se přibližujeme hranici, při jejímž dosažení může být občanům upřena svoboda obchodování a může se rozpoutat pandemie, a předluženost, kterou trpí veřejný sektor, se v důsledku toho šíří i do soukromého sektoru. Panují obavy, že peníze a kapitál se budou zaměňovat tak dlouho, až společnost veškerý kapitál spotřebuje na důchody stále početnějších penzistů a peněžní stavidla se naplno otevřou. V takto silně narušených společnostech či jinými slovy parazitických společnostech, které se nejsou schopny poučit, bude narůstat poptávka po udržitelnosti – naděje tedy existuje!

Pracuji pro společnost, která na trhu působí již 140 let, a i díky tomu přikládám udržitelnosti větší význam, než coby jen dalšímu z řady témat, o nichž se mají podávat výroční zprávy. Zkrátka a dobře se musím přiznat, že pochybuji o udržitelnosti všeobecně rozšířeného tlaku na vydávání zpráv o udržitelnosti. Není právě toto vynucování nekonečných zpráv jednou ze záležitostí, které bychom měli odsunout stranou, abychom měli více prostoru zaměřit se na samotnou činnost vedoucí k udržitelnosti? Ostatně, pravda nakonec vyjde najevo.

K tomu je nicméně zapotřebí elementární důvěra, která však byla v současné atmosféře vytlačena strachem. S podezřením je nazíráno již i na to, když někdo byť jen promluví na obranu mlčení. Podivná doba, ve které nyní žijeme, převrací staré známé rčení „mluviti stříbro, mlčeti zlato“ naruby. Chtějí snad lidé, kteří se stále intenzivněji snaží vynucovat vydávání všemožných zpráv, skutečně tvrdit, že stříbro je cennější zlata? S potěšením sleduji, jak cenové signály generované vzájemným působením nabídky a poptávky na globálním trhu dávají za pravdu onomu nadčasovému rčení a vyvrací toto módní myšlení!

K tomuto halasnému volání po nepřetržité produkci slovních projevů může přispívat i to, že naše ústa jsou konstantně otevřena, jelikož jsou v šoku z toho, kolik vjemů zpracovávají naše dvě uši. Velmi snadno se nechají svést nutkáním vyrovnat se záplavě těchto vjemů vlastní produkcí, v důsledku čehož pak trpí obě strany. Naše ústa tedy musí říkat více, než čemu jsou uzpůsobena, takže to, co z nich nakonec vychází, vyznívá prázdně, bezobsažně, nejistě a někdy je i vyloženě lživé. Naše uši zase musí slyšet více, než jsou s to snést, a tak přestávají vnímat. Ostatně, nápadně mnoho lidí se těší na víkend, na práci z domova či na dovolenou, aby mohli konečně „vypnout“.

A chci se doznat ještě k jedné věci: mohu si zde napsat, co se mi zamane. Podvolil jsem se tlaku na sepsání Zprávy o udržitelnosti především proto, že ji mohu pojmout stručně. V našich závodech nepřetržitě měníme staré, použité a vyhozené předměty v nové, atraktivní a hodnotné výrobky, a náš výrobní proces tak dokonale ztělesňuje myšlenku udržitelné tvorby hodnot. Náš přístup nám pomáhá plně docenit naše zákazníky, zaměstnance i všechny ostatní lidi – vlastně i samotný život, celý svět a vše v něm. Věříme, že ekonomika a ochrana životního prostředí jsou spolu úzce propojeny jako členové jedné rodiny.


Weinfelden, červen 2022
Daniel Model